V knížce Kam na to chodím tvrdí že to takhle opravdu prožil. V době kdy nic neměl, žádnou perspektivu, a měl pocit že není teda fér si nic začínat... Byla sama doma, nalila víno, nasypala křupky a on tam s ni zůstal a když usnula vypaříl se.

Já to tam teda vidím. Ten rozpor že se mu líbí a něco by z toho být mohlo ale že jí vlastně nemá co nabídnou, že "není fér, chtít víc než dá se dát"...