U nás doma, když jsem byla malá, se sladké (a skoro všechno) omezovalo. Když jsem se k nečeměu dostala, třeba si koupila za kepesné balíček bonbonů, tak jsem spucovala vždycky všechno do posledního, blaženě jsem u toho seděla a šťastně jedla a jedla. Když toho bylo víc, třeba od Mikuláše, tak jako větší jsem si to už uměla rozvrhnout, ale opravdu bylo něco každý den, dokud jsem nesnědla všechno. Tlustá jsem jako dítě a mladá holka nebyla nikdy a kazy jsem také neměla.

S svou dcerou jsem jí do cca 3 let nedávala žádné bonbony, lízátka, čokolády,.... nic. Pak pomalu a snažila jsem se spíš jí do toho nezasahovat, protože jsem doufala, že si nevytvoří tak blbý vztah jako já, když sladkosti nebudou omezovaná lahůdka, a že se naučí sama poznat, že jí satčilo nebo že vlastně zrovna nemá chuť, což já jsem se nenaučila nikdy.

Ze začátku to fungovalo, v předškolním věku. S nástupem do školy se rozjela a teď míru naprosto nezná, sežere ze sladkého, na co přijde, za kapesné si koupí klidně tři čokoládové tyčinky a spráská je na posezení. Takže už omezujeme. Tlustá zatím není, zuby v pořádku.

Talže s modely opravdu nevím, myslím, že rozhoduje nastavení toho kterého dítěte a člověka.