u nás docela dost - syn (teď 19) chodí od 10 let na florbal, teď ho stále ještě hraje ale už i trénuje a dělá si licenci na rozhodčího.
Dcera (teď 17) chodí od 6 let do skauta - stále jezdí na různé akce jako frekventant i jako vedoucí, vede svou družinu, pořád něco organizuje a vytváří. Od třetí třídy taky chodí do ZUŠky na flétnu, nejdřív zobcovou, potom příčnou. A i když nemá hudební sluch, chodí dodnes, baví jít (moc to nehrotí teda),ale sama si hledá noty na písničky, co jí baví a tak. Rozhodně chce pokračovat.
Možná je to tím, že jsme výběr kroužků nechali na dětech, do ničeho konkrétního jsme je netlačili, spíš to bylo tak, že jsme trvali na tom, že něco dělat budou, ale výběr byl na nich. No a pak jsme taky vždycky trvali na tom, že minimálně rok dochodí to, co si vybrali (pokud zjistili, že to byl krok vedle). Někdy překonali krátkou krizi a pak u toho vydrželi dýl.