Monty, obdobně jako Libik - ve svém zcela volném čase se nutím někdy dost násilně vstát z tý postele a vyběhnout. Běhat pravidelně, protože celkově mě to baví, i když některé fáze (např. to ranní vstávání) mě nebaví vůbec. Takže ano, dá se říct, že se ve svém volném čase věnuji zájmu, který mě v tu danou chvíli ne nebaví, ale doslova štve.

Taky jsem sama sebe držela u chození na tréninky, i když mě to v nějakém období nebavilo, a čekala, až to období (několika měsíců) přejde. Přešlo, a užila jsem si s tím sportem pak ještě mnohé radosti, o které bych přišla, kdybych toho nechala (a začala po pár měsících znovu "od začátku" nebo vůbec).

Mám to tak, že se v zájmu celku (ať je to profese, koníček, domácnost, vztah, ...) musím věnovat i těm nezábavným částem. Aby ten celek dával smysl, k něčemu byl, tak jsou potřeba všechny ty části, i nezábavné.

Taky nemám tak ostře odděleno co musím, co je potřeba, co chci, co mě baví, co chci jen tak, co chci kvůli někomu, kvůli zdraví... prolíná se to.

Takže ve výsledku se v jednom dni třeba věnuji té části práce, která mě baví, a té fázi koníčku, která mě nebaví.