Tak ten tvůj úvodní příspěvek a tohle k tomu, to je můj muž. Kolikrát po sobě ani talíř neodnese.
A ještě nechal děti kolikrát jen tak běhat na zahradě.
Je to sice z hlediska úklidu náročné a beze mne by regulérně shnil, ale stojí mi za to s ním být a mám ho ráda i po skoro pětadvaceti letech.

Čím je to kompenzované?
Je chytrej, vtipnej, povídáme si, je úžasně pozitivní a neotřesitelně sebevědomý, dětem se věnoval (a věnuje, i když jsou dospělé)nedokonale chlapským a zároveň svým nezaměnitelným způsobem nadstandardně, je praktickej, šikovnej, stará se o technické věci typu byt a auto, vydělává mnohem víc než já a díky tomu mohu dělat svou málo placenou milovanaou práci, má rád zvířata i mně... toho by bylo!

Když to tak po sobě čtu, asi si to vytisknu a podívám se na to vždycky, když ho budu chtít za ty fousy na umyvadle, neumytou vanu a špinavé fusekle všude možně zabít .