V mojí rodině mají některé ženy ze starších generací dokonce na ukazování pokoj. Sedneš si tam, pozoruješ poličky s vystaveným ozdobným porcelánem a čekáš, než se ti někdo bude věnovat. Nikam jinam nesmíš. Do tohohle pokoje členové rodiny moc nechodí, posedávají v kuchyni, protože je tam přívětivě, teplo, veselo a člověk se může obsloužit sám.

U mojí babičky vždycky smlouvám, aby se sedělo v kuchyni. Můžu totiž dětem rychle umýt ruce, než něco zapatlají, doplnit si vodu do skleničky, utřít něco rozlitého, vyhodit něco do koše... V "parádním" pokoji je zima, protože se tam netopí - protože se tam nechodí a je tam spoustu křehkých a lesklých věcí, co by se snadno rozbily a koberec.