Můj muž se nezhroutil a postavil se k situaci čelem. Všechno se naučil. Když jsme byli se synem v nemocnici, jezdil za námi nejméně ob den po práci a to se k tomu ještě s tchyní staral o dcery.
Kamarádi, co mají syna s podobnou dg a domácí péčí, to mají stejně.
V Motole jsem potkala mnoho rodičů, kteří tím procházejí společně, i těch, kteří zůstali zcela bez pomoci.
Ještě k těm útěkům.... Ono to nebývá vždy tak, že rodič vezme nohy na ramena hned, ale ta situace a nonstop stres se na tom soužití nějak projeví. Prostě z toho lidem regulerně hrabe. Mně tedy hrabalo velmi. A to je na ten vztah dost velká zátěž.