Nevím, co bylo impulsem k tomu, aby mě manžel pořádal o ruku. Myslím, že to bylo tak, že jsme si jednou řekli... "A co kdybychom se vzali?" Bylo to po 3 a půl letech našeho vztahu. Dcera se nám narodila po 12-ti letech vztahu. Prostě to léta nešlo.

Já nevím, jestli bych stála o svatbu s "borcem", který má "máslo na hlavě" a svatbu podmiňuje otěhotněním. Ale ty ho znáš už 15 let, tak asi znáš i jeho klady a víš, proč s ním chceš být a jestli ti stojí za to, se o svatbu nenápadně doprošovat.