Zefýre zrovna včera jsem o tom přemýšlela a řešila to i s manželem a kamarádko, která je v důchodu a poslední dobou často přemítá, že asi udělala hloupost, že šla na stará kolena na RD byť s malou zahrádkou; k tomu má ještě chalupu se zahrádkou, ale tam je to spíše jen o sekání trávy... No a včera jsem ji šla poplácat po ramenou, že má být ráda, že se nenudí.
Včera jsem byla u kadeřnice a přede mnou byl starý pán, který si povídal s kadeřnicí... ve zkratce, že už je v důchodu a že je to něco strašného. Že žijí na bytě, manželka vaří, jeho k vaření nepustí, protože jinak by se ukousala nudou a on nemá do čeho píchnout. Televize už ho nebaví, čteního je přehlcení a bloumat okolo paneláku či bytového domu ho nebaví. Chalupu nemají, zahrádku nemají, děti jim vnoučata hned tak nedají... takže bude čekat jen než zemře. Žel tohle všechno jsme před lety slyšeli od souseda v paneláku. Odešel do důchodu a strašně sešel psychicky, fyzicky, protože čeká na smrt - zahradu, chatu - nic nemají, na panel. bytě se kope do zadku... jeho žena z něj byla vyřízená. Kamarádka mi říkala, že tohle je přesně případ jejích kamarádů - manžel její kamarádky, prý dokud mohou být na chalupě jaro-podzim, tak je o.k. ale přes zimu v paneláku je strašně nerudný, protivný... - přežívá bez činnosti. Takže myslím, že je fajn mít domek a zahrádku