Bohužel, některé prvky mého životního stylu zcela vylučují tuto možnost.
Když se nad tím tak zamyslím, nejsem typ pro organizované vyznávání víry napříč všemi náboženstvími - pokud bych tedy chtěla dodržovat všechna pravidla
Což ovšem neznamená, že nejsem věřící člověk, a že mě religionistika nezajímá - také od října pokračuji ve studiu

Nejbližší je mi křesťanství obecně, konkrétněji snad katolíci, ale nemám pro to vlastně žádné extra hluboce duchovní důvody a organizovaná nikde nejsem.

Obdivuji však, pokud se člověk ve víře a v církvi najde - najde smysl života, je spokojený a v pohodě (což nelze říci o žádném extrémistovi, natož teroristovi nebo vyznavači sektářského nihilismu apod.)

Každý z nás se snaží dosáhnout spokojeného života a radosti z maličkostí i větších věcí, jinak.
Základem je si v tom vzájemně nebránit, protože spokojení lidé nevytváří negativní energii, nepáchají zlo a je pak úplně jedno, jestli se klaní stromům nebo kelímku od jogurtu... Jen když představují něco vyššího a pozitivního.
Pokud je bohem zlaté tele nebo beznaděj, že není nač a na koho se obrátit v radosti i úzkosti, je zle...