Monty, to je jasny, ale jak ho precvaknout do toho, aby se stejne zodpovedne snazil i u toho, co ho nebavi, to je otazka. Muj syn se v tomhle prakticky pres noc zmenil kolem tech 12ti let. Jeho pristup k ukolum je naprosto vyjimecny, v zasade bych rekla, ze je zodpovednejsi nez jsem i ja ted, a to je co rict Pro nase dalsi deti to bude dost problem se s timhle porovnat, tak mam obavu, aby si nerekly, ze jako on stejne nebudou, tak budou presny opak U dcery to tak zatim nevypada, ale s dalsim synem uvidime Jinak nejstarsi syn ma pekelnou vyhodu v tom, ze ho vlastne bavi vsechno, a to ja jsem tedy kdysi nemela, a to je asi ten nejvetsi rozdil. Vlastne by u tveho syna stacilo, aby ho zacaly bavit i jine predmety, ono casto zmena ucitele ci pristupu dela divvy. My vzdy cekame, s cim prijde v zari, a jakmile slysime, ze chemikar je uzasnej, fyzikar super, na dejepisu budou delat takove a makove projekty, na hudebce pripravovat verejny koncert, na anglictine literarni rozbory, atd atd, tak vime, ze to bude v pohode. Bohuzel velkou cast prvniho stupne chodil s tim, ze nuda, nuda, sed, a delal kraviny.