Tady to zase celé začíná nesmyslně otáčet. Tahle (má) větev vůbec není zaměřená proti nadšení z práce. I ta prodavačka může být velmi spokojená. Moje kamarádka je VŠ a je mnohem spokojenější ve svém bazárku. Baví jí to. Nic proti. Ale tahle větev reaguje na Juliet, která Kvíkovi odepsala: "Blbost - to jsou jen alibistický kecy těch, co se jim líbí doma na zadku a nechtěj makat".

Tak to není. Znám plno lidí, kteří svou profesi milují, ale chtějí s dítětem strávit nějaký ten čas doma - prostě mají dočasně priority jinde. A že se někdo nehrne do práce hned od kojence, za to by neměl sklízet podobné pohrdání. A rady, že nic nebrání najmout si chůvu - no, nevim. Ona ta chůva někdy stojí víc, než když se od platu odečte dojíždění a další věci.

Čili - ráda bych jasně napsala, že bych byla pro, aby se každý rozhodl podle svého. Ideální by bylo, kdyby měl každý tu možnost. Šla jsem do práce na částečný úvazek, když synovi byl rok a čtvrt, starší dceři 3 roky a čtvrt. Ovšem ideální podmínky. Pracovní doba narůstala postupně, začínalo se jedním dnem. A syn to nesl moc dobře, hlídala ho paní spolu s dalším dítětem, nebýval nemocný... Pak se navýšila ta pracovní doba a já začala studovat. A pak toho už bylo až moc, třetí dítě, státnice a práce. A tehdy jsem si řekla, že už to tak dál dělat nebudu, že se nikam nepohrnu a s dětma si to doma víc užiju. Dodělám všechny resty za ty roky, rozvozy do školy a ZUŠek budou probíhat v klidu atp. Ale když jí byly dva roky, odvezli syna do špitálu...takže jsem doma 4 roky. Každopádně ten stav opouštím a chystám změnu.

Takže nic proti pracujícím matkám.