Že jsem se nechala unést vztekem a nesedla si na ruce.
Příště se do nich asi rovnou kousnu.
Je pěkné, jak přesně víte, že je to vlastně moje vina, protože my si doma škrábeme pupky, nic neděláme, dáváme dítěti špatný příklad a podporujeme ho v tom, že umět spočítat z hlavy dvě dvouciferný čísla je ptákovina... tak jo, no.
Škoda, že se tu nemohou vyjádřit všichni ti, co se marně pokoušeli donutit syna počítat.
Pozvali jsme mu domů učitele matematiky a fyziky ze základní školy, člověka s třicetiletou praxí.
Měl i tu mladou slečnu.
Kurzy, učebnice, testy - tisíce vyhozené z okna.
Desítky vytištěných papírů s příklady.
Neustálá buzerace.
On to prostě NEBUDE dělat.
Pravděpodobně všichni chytří zde nechápou, že on nepotřebuje doučování z matiky, protože matice rozumí. Neumí RYCHLE POČÍTAT.
Jo, ještě jsme nezkusili elektrošoky, ale tak hluboko neklesnu, protože on je ten, kdo chodí a stěžuje si, ne já.
Nemá vůbec smysl tady o tom cokoli psát, nevím proč mi to nedošlo už dávno. Až zas příště začnu vidět rudě, tak se půjdu radši proběhnout venku, než abych upouštěla páru tady.