Tedy onen společník byl spolužák mé kamarádky, se kterou jsem později studovala na VŠ. Zrovna jejich třída byla dost dobrá. Její ex z gymplu taky úspěšná firma a taky Matfyz potom.
To mi potom připadá jako když kamarádka říká, uznávám jen ty, co mají matfyz nebo medicínu...
Jak tuhle někde říkal Cyril Hoschl, matfyz je škola inteligence, zajímavá myšlenka...

Komentoval i honičku rodičů za různými školami...


C. H.
Vzpomínám, že jsem ani pořádně nedokázal odpovědět kolegům, na kterou školu naše děti chodí. Dostaly se, dostaly, nedostaly, nedostaly. Ať to byla Josefská nebo Hellichovka, vůbec jsem to neřešil. Když dneska vidím některé primadony, jak hledají různé jazykovky a prestižní školy, zůstává mi nad tím rozum stát. Nakonec je v životě všechno stejně jinak. Dítě je takové, jaké je, škola v tom nehraje až tak zásadní roli.

Čím vám udělaly největší radost vaše děti?

Tím, že jsou takové, jaké jsou. Každé je naprosto jiné. Tím, co dělají, jak se chovají, že jsou to slušní lidé. Nejstarší dcera tím, že má šest dětí, mladší dcera tím, že zachraňuje zraněné a umírající po celé zeměkouli, další syn tím, že dosáhl toho, v což jsem nikdy nedoufal, že bych třeba sám mohl dosáhnout.To znamená vystudovat matfyz, který považuji za školu inteligence. A nejmladší syn proto, že zdědil z různých genetických zdrojů umělecký šmrnc a má obrovský politický rozhled i smysl pro humor. S každým se člověk potěší jinak.