200 na týden podle toho, jak to popisuješ, mi přijde strašně moc. To dáváme naší dceři, co je v primě, každý den po škole čeká a ráda si zamlsá, chodí si po obědě koupit žvýkačku, nanuka apod. a taky už nám ráda koupí nějaký dárek nebo pozornost, když třeba někam jede. taky by jinak peníze nepotřebovala. To, co potřebuje (vyhodnocujeme my - ona by samozřejmě strašně "potřebovala" lepší mobil, notebook apod.), jí koupíme. Věci podle nás zbytečné ale z jejího pohledu děsně nutné (další blok, tužka atd. - miluje papírnictví) si tedy může koupit sama. Taky máme nastavené, že když chce něco fakt dražšího, co se jí líbí, ale nepotřebuje (např.mikinu), řeknu, OK, ale platíš si půlku, takže už se sama rozhoduje, zda ji fakt chce. Vidím to v rodině - děti, které mají vždy všechno, co chtějí, na nic nemusí šetřit a na nic se vlastně těšit, nehledě na trapnost dárků (maminka dá peníze na dárek pro tatínka apod.), prostě s penězi teď na prahu dospělosti vůbec neumí hospodařit. (např. jsou schopné utratit 1000 Kč za dvoje kraťasy, ale skuhrají, že neměli oběd, protože na intru se to nedalo jíst a dát 60 kč za menu někde v hospodě na náměstí je moc drahé)... Myslím si, že děti by nějaké kapesné, třeba i malé, měly mít, aby se naučily hospodařit a ujasnily si svoje finanční strategie (někdo je od dětství šetřil, někdo je rozhází, ale koupí si, co chce a je šťastný, někdo to utratí za dárky a pozornosti pro kamarády a blízké, někdo peníze dá na charitu...) bez ohledu na to, že jinak mají všechno.