Sylvo,

přesně.

Tohle je NEMOC, myslím, že na případu Martiny, jak to tu popisovala, to bylo vidět velmi zřetelně.

Pokud si někdo myslí, že není nic jednoduššího, než danou věc, kterou se člověk poškozuje, přestat dělat, tak by si měl jednak sáhnout do svědomí, jestli on se opravdu vždycky dokáže ukáznit a sám sebe ukočírovat, druhak se zamyslet nad tím, že kdyby to tak opravdu bylo, tak bychom mohli zrušit všechny psychiatrické léčebny, protože by stačilo jen si poručit.

Jsem přesvědčená, že jediný, co v tom může člověk trochu ovlivnit, je, že je ochoten spolupracovat na léčbě, ale jak psala Martina, ne vždycky si musí uvědomovat, že vůbec nějakou léčbu potřebuje.

Myslím, že tu o mně všichni vědí, že jsem dost velkej fanda toho, že člověk za svůj život a svý činy nese odpovědnost především sám (v tom smyslu, že by neměl přesouvat "vinu" na svý okolí), ale v tomhle případě i já dost tvrdě stojím za tím, že to neplatí, pokud jde o nemoc (podobně jako u té deprese).