Užívám si, když má někdo na starosti moje děti a vím, že je o ně dobře postaráno. Užívám si, když mám prostor dělat něco smysluplného, a furt mě u toho někdo nevyrušuje.

Naštěstí děti rostou do věku, kdy aspoň s jedním z nich jde dělat něco, co baví nás oba, ale s tím starším jsem měla takhle zatím jenom jedno odpoledne. To menší je totální rušitel, co snad každých 20 vteřin něco chce, bouchne se, skřípne si ruku, kakat, smrkat... Za celé mateřství jsem se nenaučila si ty mrňata užívat, snad jen ty chvilky, kdy si hrají vesele a samostatně, jenže za tu dobu obvykle doháním činnosti nuceně přerušené. Když si uvařím kafe, jako na potvoru je náhle potřeba zasahovat u dětí, takže ani nemá cenu si tu pohodičku vytvářet, člověk by pak byl jenom rozmrzelej.