Teda, to zní hrozně, to jsi takhle měla už před manželstvím nebo až od té doby? Já to mám právě celkem opačně, uvnitř si pořád připadám cca stejná jako v dětství (i když samozřejmě se různé moje názory i cíle věkem posunuly) a naopak manželský a "mateřský" život a i další mé životní okolnosti považuji právě za plnění (nebo v některých věcech i neplnění) mých plánů. Beru, to tak, že žiju můj život, cca jako by ty děti a manžel tu byli kvůli mě Což tedy neznamená, že jako nerespektuji, že oni si 1) nejspíš myslí to samé a 2)že si představuju, jak by měli všichni plnit má přání. Ale prostě žiju svůj život a ne život manžela/dětí/rodičů ... to mě ještě nikdy nenapadlo, to, co ty píšeš. Držím palce, ať už se ti to nějak převrátí ...