No, tak já bych řekla, že to "užívání ve smyslu Monty" asi nebylo myšleno tak, že tě opravdu upřímně těší každičká činnost, kterou děláš, spíš myslím, že jde o to, že se při uklízení nebo jiné neoblíbené, ale holt z nějakého důvodu nutné činnosti netýráš pomyšlením na to, jaká se ti děje hrůza, ale bereš to holt jako součást života, se kterým jsi v podstatě spojena. Tj. např. něco ve smyslu "děti jsou fakt bordeláři a příprava do školy s nimi mně celkem otravuje, ale děti jsem vždycky chtěla, tak můžu být ráda, že je mám a v podstatě si "užívat", že mě potřebují atd. ... Já když mě deptá "každodenní rutina", tak si často představím, jaké by to bylo zvládat to samé třeba za mnohem horších podmínek (někdy stačí třeba jen pomyšlení na absenci elektřiny a nutnosti donášet vodu bůhví odkud ) a hned jsem "celá šťastná", že můžu pěkně vysávat vysavačem a třeba k žehlení si pustit TV nebo písničky ... Nebo si ty "horší činnosti" zpříjemňuji těšením na ty lepší a taky je mi hned líp