Jakž takž jo. Občas podlehnu stresu, ale jakmile si to uvědomím, dokážu se vrátit zpět do klidu. Je to teoreticky celkem jednoduché, věc cviku - naučit se fixovat přítomný okamžik. A uvědomit si, že minulost už není a nemá ani náhodou takovou hodnotu, aby mi přítomný okamžik devalvovala. O budoucnosti platí to samé - ještě není a kdo ví, jestli kdy vůbec bude. Takže jediné, co je, je teď, a v tom teď je plno úžasných věcí - jsem, jsem na živu, jsem zdravá, mám domov, mám rodinu, můj manžel je svkělý, moje děti jsou skvělé, přátelé, moje země, celý svět... Dá se to pojmout i negativně (tj. vždycky může být hůř), ale pozitivně je to rozhodně lepší