Já jsem měla na paneláku problém se společnými prostory. Binec, člověk neví koho tam potká; člověk i kdyby se na hlavu postavil tak nebyli jsme schopni vysvětlit hlavně mladým lidem, co je noční klid... Jak se postupně měnilo osazenstvo paneláku ze starých lidí na mladé a ještě mladší (holt bolest univerzitního města), tak se víc a víc vytrácela ohleduplnost, tolerance vůči malým dětem a začalo se krást na chodbách...
To, že člověk slyší víc než by si přál je prostě fakt. Není nad jednu rádodejku v nejvyšším patře, ke které chodí pánské návštěvy (x pánů postupně za jednu noc) a postel jim popojíždí po zemi a končí vždy nárazem do zdi za postelí. Spolehlivě byli vzhůru všichni pod nimi až po první patro. Panelák má určitě i své výhody, ale pro mě tam bylo opravdu příliš hlučno. Výtah jde slyšet minimálně v některém pokoji; stupačkami se line pach vařeného jídla - stačí aby si blbec neudělal krk do komína a pouštěl páru pouze do stupaček... Pořád jsme museli buzerovat děti, aby nedělaly rámus...