Angrešte, ano. Tak to prostě je. Já jsem roky slintala u okna bytu a přála jsem si moci něco někam zasadit, kochat se tím, jak to roste; moci si někde něco sama vytvořit - klidně pokus omyl, moci udělat krok z domu a být na zahrádce... To že si může dcera nebo manžel hrát v noci na piáno a nikoho to kromě nás neruší; moci si pustit TV tak nahlas, jak chceme... Nemusím jet kus cesty autem, abych mohla vyběhnout na chvíli do přírody, do lesa... Ale jak píšu, všechno má svá pro a proti a věřím tomu, že se priority mohou zase s přibývajícími lety změnit a třeba budu zase pokukovat po nějakém činžáku 8-)