Syn, 6 let, patri odjakziva mezi zlobivejsi deti ve skolce. Vzteka se, zducha do deti, x krat nekoho prastil no a nedavno zacal plivat. Pak ma dny, kdy je naprosto kouzelny, pomaha ostatnim detem, je pozorny.. Doma tak strasne vykyvy nema, taky je naladovy, ale tim, ze je jedinacek, tak nevznikaji zadne konflikty, nechame ho uklidnit v pokoji a nic extremniho se nedeje. Samozrejme, ze ja nebo muz obcas vypenime, ale to, co predvadi ve skolce, jsme nikdy nezazili. Nekdy mam pocit, ze ve skole horsi deti jeste nevideli. Se synem o vsem mluvime, vysvetlujeme, vsechno chape, jen ty svoje slabe chvilky neumi regulovat. Zkouseli jsme ho dat na sport, ma spoustu energie a je sportovne nadany, ale jakmile se mu neco nedari, tak zase vztekani, nespolupracuje, parkat nekoho zduchnul a doporucili nam, aby uz nechodil. Zacinam se bat, jestli je s nim vsechno v poradku. Ja mam pocit, ze ma jen bourlivejsi vyvoj, ale fakt je ten, ze kdekoliv jsme, tak patri mezi nejmene ukazene a nejvic se vztekajici deti. Budu rada za vase reakce - uklidneni, ze vase dite z toho vyrostlo, i takove, ze to nakonec byla nejaka porucha. Jsem pripravena na cokoliv, jen se snazim najit tu nejlepsi cestu, ktera povede k tomu, ze on bude stastny a vyrovnany a i jeho okoli bude spokojene. Pritom deti a spolecnost miluje, kdyz je v mensi skupine, tak s vyjimkou beznych strkanic neni zadny problem. Mam pocit, ze neumi navazovat vztahy ve vetsi skupine, coz ho frustruje a k tomu ta naladovost a extroverce v projevovani svych emoci.. Jak s takovym ditetem "pracovat", aby z toho vyrostlo a mohlo se normalne pohybovat ve skupine, at uz ve skole nebo ve sportu? Diky