Třeba jsi prostě pěkná a plesniví akademici se tě bojí.

Příběh pro ilustraci: Otěhotněla jsem, porodila a těsně poté se rozešla po letech s ex. V tu chvíli mi čtyři mí letití kamarádi (kteří se navzájem neznali)vyjevili, že mě vlastně roky platonicky milují, ale nikdy si netroufli dát najevo jakýkoliv zájem. Neřekli to přímo, ale bylo to o tom, že se mě báli a jako "plesniví akademici" měli pocit, že jsem na ně moc velké sousto (veselá, usměvavá, kudrnatá, štíhlá a asi i hezká). Až když měli pocit, že zoufalá svobodná matka by mohla mít zájem o vztah s nimi a neriskují odmítnutí, tak dali něco najevo. Odmítnutí tedy byli stejně a dnes se kamarádím nejen s nimi, ale i s manželkami a dětičkami.