Já měla tento víkend mimořádně navařeno na 2 dny, ale dceři lasagne druhý den stejně nejely. Už nevím, co vařit. Připadá mi, že jsem furt u plotny a stejně doma nic nen, pořád by něco jedli, Cpát je nějakýma hotovkama nebo mekáčem nechci. Žehlení vynechat nemůžu, ne to bych leda potřebovala psychologa. Jediné, co jsem před pár lety odbrourala, je žehlení ručníků, ty tedy pouze skládám. Gruntování velké nedělám, prostě pokaždé uklidím něco, co stihnu. Mně třeba mytí oken dá dost práci, protože každé druhé okno v naší "novostavbě" nelze otevírat, takže se musím vyklánět s hadrem na tyči a neustále ho měnit, ruka mi málem odpadne. Proto okna dělám na etapy. Jenom o obýváku máme 10 oken. Příští prodloužený víkend potřebuju pokračovat s oknama v dětském pokoji, převléknout peřiny, také bychom měli jet zazimovat chalupu. Manžel bude pracovat, takže i program s dětmi bude pouze na mně. A zase musím vařit, mně to ták nebaví. Vlastně budou muset mít navařeno už od středy, protože jsou prázdniny. Ach jo, připadá mi to jako nekonečný kolotoč, ze kterého není úniku...