Jasně, práci dle svých schopností si bude muset vybrat at má papír nebo nemá.

Chápu to i v případě, že učitel na vyšetření trvá a jinak na poruchu odmítá brát zřetel,dává špatné hodnocení a dítě je z toho ve stresu. Nic takového ale zakladatelka nepsala, nevím, jak to mají.

Myslím si, že poslední dobou se to dost přehání s těmi všemi diagnozami. Každé druhé dítě má nějakou poruchu.
To, co zakladatelka popisuje ve druhé třídě jsem zažila(vynechávání písmen, čárky, tečky, háčky); obrácené "S" psalo mé dítě dlouho,ale naučilo se to správně(nyní 5 tř.), ač to déle trvalo, i bez papíru z PPP. Se svým omezením se sžilo. Ví, že po napsání textu si to musí po sobě přečíst(=naučit se pracovat se svou poruchou), jinak tam těch čárek(občas písmen) chybí poměrně dost. Někdy to nestihne, protože je pomalé(třeba ten diktát)a dostane horší známku. V čem by nám pomohl papír?

Já bych na jejím místě ještě vyčkala. Nezatracuji PPP celkově.

Pro mne je hlavním cílem vzdělávání uplatnění se v pracovním procesu, ne mít dobré známky ve škole s pomocí diagnoz z PPP.