duchovní (*duchovný) příd.
--------------------------

1. vztahující se k duchu; duševní (op. tělesný, hmotný): d. převaha; d. a hmotná kultura lidu; d. požitky kulturní; d. strava kulturní požitky; d. hlad po kultuře; bolestí nebude, ani tělesných, ani d-ých (Jir.); osud hnutí d-ých (Šal.)

2. náboženský, církevní, kněžský: d. otec, pastýř kněz; d. stav kněžský; d. správa; d. úřady církevní; d. píseň náboženská; círk. d. cvičení exercicie; --> přísl. duchovně: být přítomen d.; --> podst. duchovnost, -i ž.


duševní (+duševný) příd.
------------------------

1. týkající se duše, vnitřní, psychické stránky člověka (op. tělesný): d. rozvoj, vývoj, stav; d. práce, rekreace, rovnováha; d. choroba, úchylka; d. utrpení, podráždění; d. majetek
2. duchovní, kulturní: hmotné i d. potřeby lidu; podporovatelé d-ho snažení; Praha, d. centrum státu; d-é statky (Staš.)
+
3. oduševnělý (Staš., R. Svob.); --> přísl. duševně: d. nemocný; d. reagovat; vynikat tělesně i d.; d. svěží; --> podst. duševnost, -i ž. duševno (op. tělesnost, hmotnost): princip filosofického dualismu odlišuje d. od tělesnosti