ten klidový režim znamenal neprve klid doma, bez školy - u nás byl problém ten, že dojíždíme a v tu dobu jsme byli bez auta, navíc v zimě, takže jsme se s mužem střídali a cca 2měs byl syn doma. ale nutné by to bývalo nebylo, mít auto. to jsme potom kvůli synovi koupili a manžel syna do školy vozil, s berlemi, a pak s atlantou. s tou atlantou může dělat vlastně vše, jde o to, že mu zajistí postavení nožek od sebe, což má šetřit kyčet. syn to ale dost nerad nosil, přeci jen je to nepohodlné. ten klidový režim, tedy od diagnozy po operaci, trval opravdu víc jak 7 měs.
upřímně, na to, být v léčebně x měsíců, sám, syn nebyl a není, ani nám léčebnu nenabízeli. řešením by bývalo mohlo být, dát syna na vozík a nechat ho tak minim rok, ale opravdu jen vozík. ta operace je opravdu zásah, ale výrazně zkrátí dobu léčení. synovi kyčel už dorůstá, na operaci byl v červnu, pak týden v sádře v nemocnici a čtyři týdny v sádře doma - to je potřeba zajistit opravdu non stop péči, tzn očetřovačka, já jsem měla dovolenou (jsem učitelka). pak týden v nemocnici na rozcvičení a pak už mohl normálně po domě, postupně, jak se rozchodil. před měsícem odhodil berle a nyní ujde i procházku s družinou - samozřejmě musíme hlídat, zatím nesmí tv, ale může plavat a i na kolo. takže za mě - operace bych se nebála.
jinak znám profi hokejistu, který si tím jako dítě prošel. no a když zapátráš, tak třeba i Ondřej Moravec si tím prošel - na čt najdeš jeho 13.komnatu.