Z+2,
jak jsem dnes psala jinde - tohle je hrozně individuální.
Moje babička zemřela v osmdesáti a kousek a posledních cca dvacet let z mého pohledu přežívala, protože jen koukala na televizi a sledovala sousedy z okna. Neměla nic, co by ji bavilo, zajímalo, v čem by se jakkoli angažovala - kromě vnoučat; dokud se starala o vnoučata, tak si "užívala", jakmile vnoučata odrostla, už neměla žádný životní program. Přesto lpěla na životě a rozhodně nechtěla umřít.
Synově babičce je 79 a užívá si mnohem víc než lecjaký o polovinu mladší člověk. Chodí cvičit, plavat, chodí/jezdí na výlety, navštěvuje příbuzné a kamarádky, cestuje, chodí do divadla, na výstavy atd. atd. A ještě pomáhá dceři s vnoučaty (jejími pravnoučaty). Jo, řekne na rovinu, že by už neměla energii se o ně starat na full time a je ráda, že to dělat nemusí, ale pokud jde o "kvalitu života", aspoň tedy z mého pohledu, tak si opravdu nemyslím, že by si neužívala.