jentak,
tohle se dost blbě vysvětluje někomu, kdo to má jinak.
Jsem člověk, kterýho baví okamžitý výzvy a akce, nejsem plánovač. Ne vždycky je přijmu, ale musím vědět, že je to na mém rozhodnutí a ne pod tlakem okolností. Když mi např. zavolá kamarád, že za hodinu bude na tom či onom místě, tak nesnesu pocit, že NEMŮŹU přijet. Nemusí se mi aktuálně chtít, ale pocit, že z nějakýho důvodu nemůžu, i kdybych chtěla, je mi prostě bytostně nepříjemnej. A kojený mimino mi tuhle svobodu bere. Nekojený už ne, tam je x možností, jak to vyřešit.