"A řekla jsi mu, že když tě bude takhle deptat, že nebude nakonec hotový nic?"

O tom mluvíme pomalu denně už několik týdnů. Ale on to prostě nechápe. Chce, abych tentokrát zůstala přesčas nebo dělala o víkendech nebo si nebrala volno, JENOM TENTOKRÁT, NEŽ TO DODĚLÁME. Dodnes mu nedošlo, že v práci je vždycky co dělat. Kdyby nebylo, mohli bychom dát všichni z fleku výpověď. Nechápe, že den má jen 24 hodin a pracovní doba i míň. Nejradši by byl, abychom všichni makali 48 hodin denně. Doteď jsem nepochopila, jestli je workoholik nebo jestli si to jen neumí rozvrhnout. Co jsem ale pochopila, že součástí tohohle být nechci. Život mám jen tenhle jeden a nechci ho promarnit prací, která mě denně štve. Jen ty peníze kdyby se daly sehnat jinak