Lassie,
ne, nestydím. Vzhledem k tomu, že se nezaměstnávám žádnými pochybnými úvahami o nějakém poškozování dětí (event. prarodičů) a rozhodnutí mít dítě nevnímám jako rozhodnutí podřídit mu vždy a za všech okolností svůj život, mám v tomhle směru těžkou pohodu.
A je mi i úplně jedno, kolik lidí tu napíše, jak za dvacet let zjistím, jak jsem strašně poškodila dítě tím, že s ním na pískoviště chodila babička, protože je to pitomost.
Jo, a kdykoli tu čtu o tom, jak rodiče těžce prožívají pubertu svých dětí a jak jsou jejich sladké dětičky (kterým se jistě v mnoha případech v útlém věku cele a bezvýhradně věnovali) najednou na ránu, jen mne to utvrzuje v tom, že jsem to dělala a dělám dobře.