Přidat odpověď
Monty, být vzbuzena budíkem, který se netýká mého vstávání, neznamená moje vstávání. Jsem vzhůru, patrně si dojdu na wc, ale zase si lehnu, a užívám si slastného pocitu, že si ještě mohu poležet a pospávat, na což jsem upozorňována v pravidelných desetiminutových intervalech. Však je to jen na dvě hodiny, než mladý muž nakonec odejde do školy. Dva tři měsíce si takhle užívám, a pak požádám mladého muže o vyhodnocení účinnosti metody.
Ale je to samozřejmě otázka volby - samostatnost mladého muže a moje ranní svoboda (=nejsem vázána nutností ho budit) nebo moje každo(pracovně)denní povinnost dostat ho z postele - to by pro mě byl větší opruz, než být vzhůru, myslet si na své věci, být s partnerem v posteli a být si ho vědoma (ve spánku si ho tolik neužiju).
Ty volíš jeho závislost (v pubertě - ne v kojeneckém věku) na tobě, protože "nechceš být buzena". Pro mě sci-fi.
Předchozí