Monty,

bubák byl ode mě jen PŘÍKLAD, a možná ani ne moc povedenej.

Předpokládám, že se to většina rodičů napřed pokusí zvládnout vlastními silami a nepůjde s kanónem na vrabce, ale pokud na to nestačí, tak je psycholog na místě a není to žádná prohra, naopak.

A velmi často je to tak, že součástí problému je i ten rodič a to, jak se k dítěti chová (viz mnohé vyprávění tady na Rodině, jak to to dítě pociťuje až do hluboké dospělosti, namátkou se mi vybavuje Valkýra a její matka).

Pokud by TAKOVÝ rodič vyhledal s dítětem psychologa (a uznal, že je sám součástí problému a byl na tom ochoten pracovat), tak před ním smeknu a pokloním se až k zemi.