Kudlo, vidím to stejně....se synem jsme už taky ledacos řešili s pomocí odborníků a nikdy nebyl problém, že by mi nějak přestal důvěřovat, proto, že to nejsem schopná zvládnout sama...odjakživa s ním mluvíme i o tom, že nikdo neví a neumí všechno a že když něco nevíme, tak je dobré se poradit s někým, kdo tomu rozumí....stejně jako když my doma neznáme odpověď na každou jeho otázku - tak prostě jdeme hledat do knížky nebo na internet....se synem jsme třeba kolem 5 let řešili dost šílené úzkostné stavy, nejdřív jsem se samozřejmě snažila přijít na to sama, kde je problém...ale když to nešlo, tak jsem klidně synovi řekla, že mám ve školce schůzku s paní psycholožkou a že se s ní poradím....a rozhodně kvůli tomu ve mě neztratil důvěru...