U nás to vždycky přišlo náhle (naštěstí to zatím vždy bylo a i nyní je dočasné) Poprvé, podruhé i potřetí jsem já jako jediný řidič a majitel auta v rodině zajistila tu první akutní pomoc (přivézt, nachystat, objet doktory s papíry, vzít doporučení, pokoupit v lékárně a zdrav. pomůckách... a než se domluvila průběžná péče terénních sester a charity, tak jsme se na pomoc u mamky se sourozenci vystřídali (každý pár dní dovolené) no a pak už jen domluvená místní pomoc. No a asi rok průběžně zjišťujeme situaci s domy pro seniory s pečovatelskou péčí a bezbariérovým bydlením. Víc dělat asi nejde. Nějaké plány "co by kdyby" jsou, ale uvidíme, co přinese čas.