Já jsem to ubrečený dítě, nemohla jsem ani jíst, byla jsem vzhůru od tří hodin ráno, ještě byla tma, nic mě nezajímalo, jen kdy už pojedu domů. Takže jsem pro svoje děti měla pochopení, když něchtěly, tak nejely. Máma mi nedávno řekla, že to měla úplně stejně, ani si s ní nikdo nechtěl hrát, protože pořád brečela. Naštěstí mě to nechali jen párkrát zkusit a když to bylo blbý, tak příště už jsme na tábor nebo někam jet nemusela.