Žženo, ale tak to přece skončit nemusí, ne? Před rokem se mi rozvedla kamarádka. Myslím, že spousta lidí jim záviděla jejich život. Krásný domek s krásnou zahradou, bazénem s protiproudem, x krát za rok dovolená v zahraničí (moře, hory, termály); vlastně se vše začalo u nich sypat v době, kdy ona začala studovat vysokou... tu začala studovat, aby se nezbláznila z problémů doma (jejímu manželovi nikdy nestačila jedna žena a za všemi jeho problémy vždy stála ona) a vygradovalo to tím, že ona si uvědomila po promocích, že už takhle dál opravdu nemůže žít. Se svou maminkou začala řešit, co a jak - maminka jí "došťouchala" k nejlepší právničce ve městě a začaly řešit dělení majetku... On si představoval, že ona dostane 500 000 Kč a půjde. Právnička jí řekla, že s ním nemá o tomhle vůbec mluvit, že teď bude jednat ona. Nakonec jí manžel musel koupit hezký byt a ještě jí vyplatit dost peněz na to, aby měla dost do nových začátků. Poradila jí, co všechno si může odnést z domu (on jí třeba nechtěl dovolit vzít si lyže, které by své ženě koupil k Vánocům - ale teď by se mu hodily pro milenku) atd. atd.
Podle mě není potřeba žádné ulívání si peněz - to mi třeba přijde úplně na hlavu.