Nj, Martino, ale u vás to není tátův vzor....jestli správně odečítám to, co ty roky píšeš, tak bych to dokázala i pochopit...zas to nemyslím nijak ve zlém. Nedá se usuzovat jen z jednoho aspektu, ale z celé situace.
Ale prostě - děti dokážou správně odečítat a prostě nějak částečně podvědomě se potom "zařídí"...
A proto je ta svoboda, opravdu to můžou dělat, jak chtějí. Vlastně dneska člověk může úplně všechno

Ale stále mám ten pocit, že by člověk měl formovat tu vnitřní "morálku dětí - takové to vnitřní svědomí...co s tím pak ale udělají, je na nich...
Měli by vědět, že nic, co udělají, se neztratí, že všechny akce přinášejí nějakou reakci...a že za všechny "chyby" se nějak platí...řekla bych, že pod tématem té osobní svobody a štěstí se na to nějak poslední dobou zapomnělo. (Tohle vůbec nemyslím osobně na tebe to fakt čistě obecně).
Ale člověk druhému nemůže vzít jeho osobní zkušenosti...na druhou stranu nemusíme být u všeho a trávit čas s nějakým supersobcem