"Jenže lepší je dřív začít léčbu, hlavně tam, kde je ještě poměrně dobrá šance.
Léčba je práce (to se mnohým nechce) a trvá dlouho a chce trpělivost (komu by se chtělo)."

Ano, přesně to si taky myslím, a taky, při vší úctě, že "z cizího krev neteče" - ten, kdo radí, si případné následky neponese - zvláště mě to zaráží u lidí, kteří deklarují mnohem hlubší neřešené (nebo možná už neřešitelné) problémy, a PŘESTO sami tento chirurgický řez nevolí.

Já nejsem v žádném případě příznivec "přežívání" v dlouhodobě nevyhovujícím trýznivém vztahu "jen" kvůli penězům nebo "aby si člověk nepohoršil", ale rozvod vnímám jako krajní řešení situace, o jejíž nápravu jsem se buď pokusila (pokud jsme si nerozuměli), případně pokud by ten druhý udělal něco hrozného, co by nedalo odpustit a nedalo by se s ním už pak žít, ne jako první krok v momentě, kdy je to člověk, se kterým mám děti, žiju s ním x let a najednou se mi něco přestane "zdát", navíc bez důkazů.