Anett,
obávám se, že mluvíme každá o něčem jiném.
Kýči, stejně jako marketingu, se nedá nikdy ZCELA uniknout.
Ale můžeš vědět, že něco jako kýč existuje a jak se to přibližně projevuje.
Pokud budeme brát kýč jako něco, co je záměrně líbivé pro velkou skupinu lidí, tak koťátko a štěňátko je samo o sobě taky kýč, ale nemusí být růžový a posypaný flitry.
Syn určitě podlehl marketingu, třeba s těmi hnusáky, ale ad jedna to není kýč a ad dvě sám věděl, že to je v podstatě hovadina.

Mně totiž přijde, že ta obhajoba extrémního kýče je často dost falešná. Ono totiž nejde o to, že by bylo odsouzeníhodný navlíkat holčičky výhradně do růžový a posypávat je třpytkama. Přijde mi jen úsměvný to odůvodňovat tím, že to je přirozený stádium a dítě to samo chce. Obvykle to totiž chce matka. Ať už proto, že se jí to líbí nebo proto, že to podle ní k holčičkám patří nebo proto, že si to sama v dětství "neužila". Což je v pohodě, je to každého věc... jen není třeba to zaobalovat do nějakých vyšších teorií o potřebnosti flitrů v životě dítěte.