Mám to vpodstatě naopak. Dětem nekupuju nic, pokud to vyloženě nepotřebují nebo to není nějaké přijatelné narozeninové apod. přání.
A občas dělám ústupky. Třeba jsem věděla, že by synovi udělalo strašnou radost triko se starwars, i když viděl pouze trailer. měli je všude. tak jsem obešla asi 10 obchodů a po několika týdnech narazila na jedno, které mi přišlo celkem vkusné a on byl nadšený.
Mám to tak, že radši nechám dítě o něco dýl v opraném triku, než bych mu koupila něco hnusného.
Chci děti vést k uměřené spotřebě, tedy míň, ale kvalitních a vkusných věcí.
Ty laciný nevkusný šmejdy z měkkýho plastu kupuje plnými hrstmi dětem širší rodina ("a co, kdyžtak to vyhoďte, stálo to jen pár korun") a tohle je přesně věc, která se mi zásadně příčí.

Ale zase vedu děti k tomu, aby mohly uměřeně věku o určitých svých či domácích věcech rozhodovat, aby si ty děti skrz žadonění o věci nevydobývaly nějaký náhradní prostor v naší rodině. aby měly pocit, že nám na nich a jejich názoru záleží.