Dozvěděla jsem se to brzo ačkoliv jsme žili přes třista kilometrů od centra dění. Máma byla antikomunistka, (chtěla utéct, zůstala kvůli rodičům) a přátelé ji hned volali co se děje. Trikolory u nás nebyly k dostání, tak přes noc háčkovala trikolory z příze. Já jsem v té době začínala poslouchat underground ne snad z politickch důvodů, ale protože jsem se v tom našla. Dvakrát jsme utíkali předpolicajty. Ve škole jsem měla "řeči" už před revolucí, ale nevím nakolik jsem tomu sama věřila. Účastnila jsem se všech setkání na náměstí a cinkala klíčema. Byla jsem velmi naivní.