Davy lidí, furt se někam chodilo. U národního divadla mi rodiče ukázali pána, že si ho mám zapamatovat, že bude důležitej (VH). Hlídali jsme sousedovic děti. Jejich tátu dlouho drželi na policii. Pak nám ukazoval podlitiny na paži a zádech.
Chtěla jsem taky nosit trikolóru. Máma ji měla, ale mě to zatrhla, protože prý ještě nejsem občan.
Pak jsme se ve škole učili písmeno S. Dva řádky v sešitě zůstaly prázdné, protože se ještě nevědělo, co se bude psát místo ČSSR a SSSR.
S kámoškama jsme si pak odmítaly sedat na červená sedadla v tramvajích. Mít ve škole kufřík s třešněma byla hanba. Ale to už asi listopad nebyl.