"Tak připouštím, že jsme děcka papalášů (na komunální úrovni v mém případě) brali hákem a dělali si z nich srandu."

Dcera naší vesnické předsedkyně KSČ byla velmi oblíbená. Ta předsedkyně KSČ tedy zároveň i chodila do kostela (vedle těch babiček), za což se její dcera docela styděla. Politické smýšlení rodičů jsme nikdy na ZŠ ani SŠ neřešili. Řešilo se to až na VŠ (už za kapitalistů) a když se někdo přiznal k levicovému smýšlení, byl považován za divného. Spolužák se k tomu přiznal a já ho od té doby považovala za statečného, že se postavil davu.