Nemoudře? Omezeně. Sobecky. Zohledňují jen svoje zájmy nebo zájmy svých nejbližších, nezajímá je, že tím jednají na úkor jiných lidí nebo celé planety, a na úkor dalších generací. Všichni chtějí mít elektřinu, ale málokdo je ochoten mít za humny uhelnou elektrárnu nebo úložiště jaderného odpadu nebo alespoň omezit svou spotřebu či jinak podporovat energii z obnovitelných zdrojů. Všichni chtějí mít pěkné věci, ale málokdo je ochoten připlatit za šetrnou nebo místní výrobu, nebo omezit jejich množství na nezbytné minimum. Všichni chtějí žít v materiálním dostatku (nebo nadbytku), většinou bez výčitek z toho, že už teď jedeme na dluh a spotřebováváme více zdrojů, než máme. Co budou naši vnuci a pravnuci dýchat, jakou vodu budou pít, jaké amarouny budou jíst? A co dýchají Asiaté, jakou vodu pijí, co jedí a za jakých podmínek pracují už teď? To jsou problémy, které, jak se pravidelně ukazuje ve volbách, zajímá sotva 5% lidí. Volíme si zástupce, kteří bez váhání vymění byť jen symbolickou podporu lidských práv na druhém konci světa za příslib ekonomického růstu. Jenomže kam až jako furt chceme růst?