My jsme na prvním stupni měli spolužáka, který by dnes jednoznačně nějakou diagnózu měl. Tenkrát to byl prostě zlobivý a hloupý kluk. Od 5. třídy jsem ho neviděla, takže nevím, jak dopadl. Rodina bydlela v blízkém sousedství, byli to normální slušní lidé, myslím, že se asi dost natrápili. (Naše škola první stupeň byla hrozná + poslední léta komunismu, já zas nosila furt poznámky, že dělám něco jiného, nedávám pozor a tak, holt jsem nastupovala do školy s tím, že už umím číst, počítat a tak), prostě odlišné děti se tam nějak zvlášť netolerovaly.