Ale je to zajímavé čtení, ve dobré si tu dobu připomenout.

"Jste ale právník, proto se zeptám: Myslíte, kdyby privatizaci předcházela zásadní transformace legislativy, že by to tu dnes vypadalo lépe? A bylo to vůbec možné?"

- Je samozřejmě absurdní si představovat, že jsme měli mít nejdříve hotový třeba obchodní a občanský zákoník, soustavu obchodních soudů, a teprve potom začít s transformací. A když se mluví o tom, že chyběly rámce a instituce, tak se myslí některé specifické instituty, bez kterých to jinak než s fauly opravdu nešlo. Od takového roku 1994 tu chyběla a chtěla chybět zmíněná již Komise pro cenné papíry (kontrola kapitálového trhu), což je v Americe instituce s obrovskou autoritou, snad hned vedle Nejvyššího soudu. Tu nakonec vytvořila až Tošovského vláda v roce 1998!

"Proč chtěla chybět? Komu by ta komise vadila?"

- Václav Klaus věděl, že po kuponové privatizaci, která rozdrobila potencionální kapitál, je třeba ho dávat co nejdříve a za každou cenu dohromady, proto se vytvořily investiční a privatizační fondy. Mohl jste si něco takového založit z fleku. V zákoně o fondech chybělo elementární pravidlo, že majitel fondu nemůže manipulovat s vloženými penězi jako se svými. Kdyby tyto a mnohé další zákony existovaly a kdyby na to dohlížely příslušné úřady, šlo by vše o cosi pomaleji, ale čestněji, bez těch obrovských krádeží. Klaus chtěl, aby se to odehrálo co nejrychleji za jakoukoliv cenu. On osobně ne, ale mnozí kolem něj strašili, že jinak hrozí návrat komunismu! Dále chyběl klíčový zákon o konkurzu a vyrovnání, byl přijat pozdě a vzápětí byl několikrát po sobě opravován. Neexistovaly obchodní soudy, ale tady je třeba dodat, že tu nebyli v té době ani soudci, kteří by v nich mohli zasednout a kvalifikovaně rozhodovat. Podobně chyběl Nejvyšší správní soud, Senát vznikl čtyři roky po ústavě (1996), kraje až v po osmi letech. Prostě moc dlouho chyběly instituční nástroje, které by garantovaly plus minus legalitu transformačního období. Transformace se neměla dělat pomalu, ale postupněji a opatrněji. Šoková metoda se sice osvědčila v autoritářských režimech Jižní Ameriky, tady ale nemohla fungovat, protože tam všechny zmíněné instituce trhu existovaly. Ty ale tady totalitní systém definitivně rozmetal. Snažím se to laicky, jako neekonom, vysvětlit v knize, která nedávno vyšla v nakladatelství Academia. Jmenuje se Po devětaosmdesátém. Jistě budu ekonomy opravován, ale vyprávím o tom jako tehdejší předseda vlády. Něco o tom tedy vím.
----------------------------------------------------------------------------------
Ty dvě poslední větičky tomu dodávají zvláštní příchuť.
Fascinuje mě kritika tehdejšího stavu lidmi, kteří se na tom podíleli...
Když se podívám, kde všude pan Pithart působil (a nejen on, ale i další kritizující)... Proč to neřešil důrazněji tenkrát, proč o tom hovoří dnes?