Pokud vím, nikdo z bližší rodiny nebyl v KSČ, půlka rodiny praktikující katolíci, kněz, řádová sestra. Vzpomínám si, jak máti dojednávala, že by nám její bratranec kněz tajně spáchal první přijímání, bála se, že jinak bychom se nedostaly na vybranou (nebo možná žádnou) střední školu. Sestru toho kněze vzali na VŠ až napotřetí na obor, který byl málo lukrativní a působil neškodně. Ve třetí a čtvrté třídě jsme měli za třídní hodně ortodoxní komunistku, ta si volala ke stolu mou spolužačku, o níž to věděla, ponižovala ji a vysvětlovala jí, že bůh přece neexistuje.

Revoluce proběhla zavčasu - když mi bylo deset. Takže žádné výhody a nevýhody jsem přímo nepocítila, ale tu hnusou atmosféru strachu a přetvářky si pamatuju.