Připomnělo mi to, Liško, jednu srbskou anekdotu. Za druhý světový se tam potýkaly dvě strany: četnici (prokrálovský) a partyzáni (komunisti). A byli dva bratři, jeden se dal k četnikům, druhej k partyzánům.

Po válce ten první vstoupil taky do strany a dělal rychlou kariéru. Ten druhej zůstal tím, čim byl. Po letech se osmělil a zeptal bratra: "Hele, nemysli si, že ti závidím, ale podívej: tys byl za války to, já to, tak jak to, že jsi dneska ve vysokých funkcích a já nic?" A bratr povídá: "No to máš tak. U mě v kádrovým posudku stojí, že jsem za války měl bratra u partyzánů. Kdežto u tebe..."